O Osmácích

Osmákovití (Octodontidae) je čeleď drobných hlodavců, ve které je zařazeno 9 druhů zvířat. Tyto druhy jsou rozšířeny zejména v Argentině, Peru a Chile. Jde o druhy s dlouhými smyslovými chlupy, blanitýma ušima a delším ocáskem zakončeným štětkou. Žijí v nížinách, v horských oblastech a nevyhýbají se ani osídleným místům. V přírodě si vyhrábávají mělké nory nebo využívají přírodní úkryty (skalky, kořeny...). Aktivní jsou převážně ve dne.
V zajetí se z této čeledi chovají pouze 2 druhy - nejznámější zástupce osmák degu a kururo.

Vědecká klasifikace

Osmák Degu

Osmák degu (Octodon degus) je malý chilský hlodavec, lidově přezdívaný též chilská veverka. Jméno osmák má původ ve tvaru žvýkacích plošek jeho stoliček, které tvarem připomínají osmičky.

Informace

Osmáci pochází z Chile, kde žijí ve velkých rodinných skupinách mezi západním pobřežím a pohořím Andy.

Osmák přišel na domácí trh teprve v posledních 50 letech nebo tak, jak byly použity v laboratořích k prošetření jejich diabetické tendence. Osmáci nemohou trávit cukr, je-li konzumován, je pravděpodobné, že dostanou cukrovku.

Ve volné přírodě žijí osmáci zhruba rok. V zajetí žijí mezi 5 a 8 lety, i když bylo zaznamenáno, že se dožili až 9 let. Osmák, který je chován sám, zemře dříve, než když budeme mít chovnou skupinu, či více těchto mazlíčků. Vím, že to zní tvrdě, ale to je bohužel pravda. Pokud máme opravdu jen jednoho, měli bychom mu věnovat značnou pozornost.

Osmáci jsou pohlavně dospělý od 9 měsíců, ale bylo známo, jak se snaží otěhotnět již ve 2 měsících. Mláďat se narodí zhruba za 90 dní a rodí se dobře vyvinutá. Po páření samec vydává hlasité zvuky.

Vzhled

Osmák degu je drobný hlodavec (obvykle měří okolo 15 cm bez ocásku, 20-25 cm s ocáskem) s dlouhým úzkým ocáskem, který tvoří jednu až dvě třetiny délky těla a je na konci opatřeným štětičkou chlupů. Ocásek je velmi křehký, podobně jako u slepýše tak může posloužit k zabavení predátora - nebo zůstat v ruce člověku, který za něj osmáka chytí. Ulomený ocásek nedorůstá ani částečně.

Zadní končetiny jsou mohutnější a delší než přední a mají pět osrstěných prstů s drápky, které si často okusují, aby jim nepřerostly (zastřihávání není nutné). Přední packy mají plně vyvinuty jen čtyři prsty (palec je zakrnělý)

Srst je obvykle hnědočerná, na bříšku krémové barvy. Kolem velkých černých očí jsou světlejší kroužky. Má poměrně velké uši a dlouhé jemné vousky, které mají i hmatovou funkci (rvaví nevychovaní jedinci chovaní ve stísněném prostoru si je často navzájem oškubávají).
Zuby osmáka mají přirozeně oranžovou barvu. Získávají ji pár týdnů po narození. Oranžová barva vzniká reakcí slin a chlorofylu z rostlin, které požírají. Tato barvy je tedy závislá také na složení potravy. Žvýkací plošky stoliček připomínají tvarem osmičky, což dalo osmákům jméno.

Chov

Chovná skupina by měla sestávat z 1 samce a několika samic (3-4ks). Osmák je velmi družný a společenský. Nedoporučuje se chovat jej jednotlivě, neboť samota je pro něj stresující, vhodný je pár nebo skupinka osmáků. Samostatně držený osmák bude taky znuděný, nevyniknou u něho jeho přirozené vlastnosti, které uplatňuje ve své skupině.

Pro chov je ideální vysoké, dobře větratelné terárium, popř. klec z pevného materiálu. Je schopen rozkousat bez větších problémů dřevo či plast. Vybavení z těchto materiálů tedy není pro osmáka vhodné. Minimální velikost pro pár zvířat je 80x60x60cm. Je schopen poměrně vysokých výskoků, po kratším tréningu může jedinec v nejlepším věku zvládnout i přes půl metru, takže je vhodné.

Důležité je do ubikace umístit větve, kořeny nebo špalíky na šplhání a hlodání.

Jako podestýlka se používají hobliny, směs písku a rašeliny nebo jiné přírodní materiály (seno, sláma, listí, větvičky).

Pro zabavení osmáků postačí kovový kolotoč, větve na šplhání či různé závěsné žebříky a úkryty (např. z kokosových skořápek).

Osmák, tak jako činčila, potřebuje k čištění své srsti písečnou koupel. Písek označuje močí, která slouží ostatním jako pachová značka.

Povaha

Osmák je velmi zvědavé, aktivní a čilé zvíře. Neustále něco dělá a nevydrží chvíli na jednom místě. Je velmi společenský a rychle se ochočí i při chovu ve skupině. Je vhodný i pro děti, protože nekouše. Aktivní je ve dne (převážně nad ránem a v pod večer). Je to tiché a velmi čistotné zvíře bez typického zápachu hlodavců. S ostatními se domlouvá typickým pískáním a štěbetáním. Při uleknutí nebo strachu se staví na zadní a hlasitě, pronikavě píská.

Je též poměrně inteligentní, běžně bere do předních pacek potravu a dlouhodobějším výcvikem ho lze naučit používat jednoduché nástroje, např. aby si přistrčil potravu nacházející se mimo jeho dosah. .

Potrava

Základem krmné dávky v zajetí je seno, které by mělo být stále k dipozici. To doplňujeme směsí zrnin s velmi malým obsahem olejnatých semen (slunečnice, len, ořechy), granulemi pro činčily, tvrdým pečivem, ovocem a zeleninou. Nepostradatelné jsou čerstvé větvičky stromů a keřů s pupeny a listy. Osmáky krmíme velmi střídmě v malých dávkách. Jednou za týden by měli mít hladovku. Neustále by měli mít k dispozici čerstvou vodu na pití.

Reprodukce

Osmáci mohu mít v zajetí mláďata po celý rok (3-4 vrhy). Samice je březí 3 měsíce. Nejčastěji rodí 2-6 mláďat, která jsou plně vyvinutá - osrstěná, vidoucí, slyšící a velmi brzy vylézají z úkrytu. Samice je kojí 2 týdny. V tomto věku již přijímají některé druhy krmiv, ale samice je kojí ještě další 2-4 týdny. Mladí osmáci se odstavují ve věku 6-8 týdnů. Pohlavně dospívají již kolem 3 měsíce, ale tělesné vyzrálosti dosahují až kolem 8-10 měsíce.

Březí nebo kojící matce vypomáhají ostatní s výchovou a péči o potomstvo. Mezi sebou mají osmáci vybudované velmi pevné rodinné vztahy.

Zdravotní stav

Osmák problematicky tráví cukry a tuky. Při překrmování a nedostatku pohybu velmi rychle ztuční a může mít problémy s reprodukcí nebo s cukrovkou. Je proto používán modelový organismus pro výzkum cukrovky (diabetu).

Osmák Plchovitý

Osmák plchovitý (Octodontomys gliroides) je hlodavec z čeledi osmákovitých. Tento druh je rozšířen v jihozápadní Bolívii, severním Chile a severozápadní Argentině, žije v polohách 2000-5000 m n. m. Má válcovité tělo, světle šedé až hnědé barvy. Bříško má bělavé. Jeho váha dosahuje 100-200 g. Ocas je velmi dlouhý, jeho délka je stejná jako délka těla. Konec ocasu je opatřen štětkou prodloužených chlupů. Je to typické zvíře horských pouští, jeho životním prostředím jsou kamenné sutě, ve kterých se skrývá. Zdejší porosty jsou pouze řídké křoviny a kaktusy. S osmákem plchovitým se můžeme setkat i pod domorodým názvem chozchoz.